K napsání tohohle mě přimnělo pražské pekařství Artic Bakery, kde mě šokovala cenová politika rázového zdražení v řádu desítek procent. Protože jsem pracoval v nákupním oddělení jednoho supermarketu, mám zcela jasnou představu, jak se dělá cenová politika. Když zdražuju, tak především v návaznosti na náklady a konkurenci a většinou postupně.
Ceny služeb šly za poslední 2-3 roku rapidně nahoru. Například bio mleté maso v Lidlu, které jsem si před 2 roky kupoval za 80 Kč, dnes stojí 110 Kč. Nyní k Artic Bakery, kde miluju jejich sladké pečivo a především jejich mandlový croissaint. Jenže bylo to právě tohle pekařství, který mě přinutilo se zamyslet, zda je současná cenová politika ještě normální. Právě tenhle mandlový croissaint stál, tuším, 80 Kč ještě v lednu 2025. Když pak přijdu v únoru, jeho cena je 110 Kč. Zvednou cenu o 37,5 % z měsíce na měsíc. Takové rázné zdražení je na pováženou. Kdybychom tu měli ropné šoky, válečný konflikt, stávku pekařů napříč Českem, zničené mandlovníky, možná bych pochopil. Ale představa, že o 40 % zdražím, by znamenalo, že na tom musel ten podnik dlouhodobě prodělávat a pouze 40 % je dostane do mírného zisku. To ale určitě není tenhle případ.
Změna nákupního chování
Všechno kolem nás se zdražuje: jídlo v supermarketech, jídlo v pekárnách, jídlo v restauracích, zkrátka všechno. Po letech relativního blahobytu, kdy jsme si v Praze mohli chodit na kafe, pivo a do restaurací, jak se nám pomalu zlíbilo, přichází chtě nechtě čas si utáhnout opasky. Sektor služeb se rázem stává luxusem a dostáváme se do fáze, kdy jít na jídlo do restaurace bude luxusní záležitostní pro speciální příležitosti.
Možná je to problém naší mileniálské a jiných mladších generací, že jsme více zvyklí utrácet za zbytné služby kvůli naší pohodlnosti a zhýřilosti. Jenže mediální a marketingová masáž nás k takovému životnímu stylu vedla. A protože jsme si to mohli dovolit, neprotestovali jsme. Ale možná právě začínáme chytat návyky generace našich rodičů vyrůstající v době komunismu, která na šetření zvyklá byla.
Ceny služeb vs výrobků
Jak jsem říkal, pracoval jsem 11 let v nákupním oddělení supermarketů. A všiml jsem si 1 faktu: ceny služeb a potravin raketově rostou, zatímco ceny spotřebičů a elektroniky se drží v podstatě na stejné úrovni. Proto se podle mě nyní více vyplatí investovat do kvalitního vybavení, protože čím více jej budete používat, tím dříve se do něj vynaložené náklady vrátí.
Domácí vaření
Asi před měsícem, kdy jsem si našel novou práci, jsem se vrhl do vybavování kuchyně. Kvalitně. Sáhl jsem po pánvích a nyní i hrci Le Creuset. Je to creme de la creme litinového nádobí a je vyráběno ve Francii. Pro přestavu pánve 23 a 26 cm jsem kupoval každou za cenu cca 3 000 Kč. Cena je to sice vysoká, ale toto nádobí vydrží desítky let a bývá předáváno z generace na generaci. No a pak jsem si pořídil i litinový hrnec 24 cm za cca 5000 Kč.
No ale proč to píšu: věřím a zatím se mi to potvrzuje, že častějším vařením doma dokážu tuto investici hravě vrátit během jednoho až dvou let. A odpadají neustálé nákupy nových a nových pánví, u nichž se odloupla tenká teflonová vrsta. Litinové nádobí Le Creuset má emailovaný povrch, který je zdraví nezávadný. Není sice zcela nepřilnavý, ale po chvíli se s ním naučíte zacházet a nebudete chtít měnit za nic jiného.
Každý oběd, který si přinesu do práce, mi ušetří cca 120-150 Kč, než kdybych jedl v restauraci u kanceláří. To je slušná úspora. Jednoduchou matematikou se mi investice do tohoto nádobí vrátí po cca 90 pracovních dnech, kdy si přinesu krabičku s jídlem a nepůjdu do restaurace.
