Ne Spotify, Ano vinylům a CD

Už několik let vnímám, že hudbu poslouchám prakticky neustále, aniž by mi přinášela pocit opojení, jako tomu bylo kdysi v minulosti. Tak nějak všechno na setrvačnost. Ale je to jako se vším v dnešní době, co máme on-demand. Když na tuto problematiku použiju mikroekonomické znalosti, tak snadnou dostupností čehokoli snižujeme vzácnost a tím i míru užitku, kterou z každé dodatečné jednotky získáváme.

Když jsem žil v Maďarsku, pořídil jsem si tehdy díky levnému forintu gramofon Sony PS-LX310BT a začal se sbíráním vinylových desek. A poslech z vinylů mě hned chytl. Pustit si hudbu z vinylu je rituál – vybrat si desku, položit ji na gramofon, očistit prach a pokročilejší audiofilové umístí rameno s jehlou na začátek první skladby. Můj gramofon to naštěstí umí sám, takže moje desky jsou ochráněny před mojí nešikovností :).

Sbírání desek je sice drahý koníček, ale zase jen o pár tisícovek než Spotify členství. Navíc až si koupím většinu hudby, kterou mám rád, můj rozpočet si odpočine, protože že bych si zamiloval spoustu současných interpretů, to říct nemůžu.

Discman

Ke zrušení předplatného Spotify jsem finálně dospěl, když jsem doma objevil můj starý discman Panasonic SL-SX420. Nikdy jsem ho moc neposlouchal a bude už tak 20 let starý. Ale rozhodl jsem se mu dát znovu šanci a znovu si pustit starý dobrý hip hop jako třeba Indy a Wich, PSH, LA4, Marco nebo Idea. Kvalita zvuku mě na CD úplně uchvátila. Vždycky jsem si myslel, že rozdíl mezi streamingem a fyzickými nosiči nepoznám, ale rozdíl byl dost znatelný.

Moje Spotify Premium končí za pár dní a jediné, co mi bude chybět, budou především podcasty, které ale nahradím jinou aplikací nebo je budu poslouchat přes Spotify účet zdarma a předpokládám, že s reklamami. A vůbec doufám, že si tak hudbu budu zase víc užívat a neposlouchat ji jako kulisu, protože už nezvládám hlubokou práci, kdy se potřebuju konstantně na něco soustředit.