John le Carré je mistrem špionážních příběhů tajných agentů z doby studené války. Období, která mám pro jeho tajuplnost, napětí a rozpor ideí tematicky rád. Po zhlédnutí seriálu The Night Manager jsem se rozhodl, že dám celou sérii knížek tohoto britského spisovatele (vlastním jménem David John Moore Cornwell), který zemřel v roce 2020.
Tato kniha také poprvé představuje hlavního hrdinu George Smileyho, se kterým se čtenáři potkávají v hlavních nebo vedlejších rolích i v dalších knihách. Smiley je již služebně starší agent MI6, který měl především z předválečného období zahraniční zkušenosti, kdy mimojiné působil například v Německu. Nyní již ale působí v Londýně v kanceláři, kde provádí už ne tak zcela špionážní práci, ale provádí mimo jiné bezpečnostní prověrky pracovníků britských úřadů.
Tato kniha je podle mě skvělou ochutnávkou chladivé atmosféry studené války. Je plná zvratů v tom, že není vše, tak jak se zdá na první pohled. Velmi se mi líbí odhalování špionážních technik, které byly v druhé polovině používány. Jakkoli se to může zdát triviální, jako domluvené výměny aktovek každých 14 dní během divadelních představení. Nebo nábor aktivních mladých špionů „na druhé straně“.
Kniha začíná banální bezpečností prověrkou pracovníka britského ministerstva zahraničí Samuela Fennana, a to na základě anonymního dopisu. Fennan měl po jeho povýšení přístup k choulostivějším informacím a jeho předválečné členství v komunistické straně mělo vzbuzovat pochybnosti k loajálnosti k jeho vlasti. Jenže Fennan je druhý den nalezen mrtev – sebevražda a v ruce dopis, v němž Fennan zmiňuje jako důvod bezpečnostní prověrku George Smileyho z minulého dne.
Smileyho během vyšetřování znejistí fakt, že si Fennan měl těsně před svou sebevraždou objednat telefonát na druhý den ráno. Odtud tedy název knihy Call for the Dead. Do celého případu vnesla ještě větší pochybnosti Fennanova žena, která uvedla, že to byla právě ona, kdo si telefonát objednala. Smiley tuto lež ale prokoukl a spustila se špionážní zápletka s agenty zpoza železné opony. Díky tomuto rozuzlení jsme se mohli více seznámit se Smileyho špionážní minulostí v předválečném Německu.
V knize se mi líbilo prolínání akčních scén s rozkrýváním motivů jednotlivých podezřelých. Nakonec nám jsou představeni 2 bad assové z východoněmecké strany. Jedním z nich byl Dieter Frey, který byl organizátorem východoněmeckých aktivit v Británii a mimo jiné nařizoval vraždy osob, které se pro jeho operaci staly nepohodlými. Když Smiley na konci měl vynést jakýsi soud nad Freyem, odmítl jej odsoudit jako špatného člověka. Byl to Žid, který v předválečném období pomáhal coby agent Velké Británii proti svému mateřskému Německu. Když přišla válka, skončil jako Žid ve vězení a byl perzekuován. Tyto dvě věci ho zlomily v tom, že chtěl mír a nedokázal si vnitřně odpustit svou zradu vůči své domovině. To byla jeho motivace, proč operoval v tajných službách východoněmecké tajné služby a uchyloval se i ke krajním řešením. To mi tak trochu připomnělo větu, kterou pronesl americký prezident Eisenhower: „Never question another man’s motive. His wisdom, yes, but not his motives.„
