Kdo se zajímá o bojová umění, filosofii nebo strategie vyjednávání, už pravděpodobně slyšel o dva a půl tisíce let starém díle čínského autora Sun-tzu: The Art of War. Kniha je po dlouhá staletí, podobně jako Vládař od Niccolò Machiavelliho, soupisem a inspirací taktiky, psychologie a dovedností, jak přemoci protivníka v boji, vyjednávání, vládnutí. Znalosti a taktiky z této knihy se dají snadno aplikovat do každodenního života a především toho pracovního.
Oproti vladaři je ale tato kniha soustředěna na samotné bojiště, velení a základní esence války, které musejí silní generálové znát, aby uspěli. Poznatky knihy jsou podle mě více zaměřeny na mysl člověka a jeho chování. Více jsem při čtení knihy přemýšlel a pokoušel se najít situace, ve kterých bych taktiku mohl aplikovat.
Já si tuto knihu pořídil ve spojení s bojovými sporty, ale stala se mi inspirací i pro pracovní život. Na knize se mi líbí především, že se s jejími principy dokáži ztotožnit. Kniha se pro mě stala takovým go-to dárkem, když zrovna mířím oslavu narozenin. Navíc je psána pouze v jakýchsi na sobě ideově relativně nezávislých verších, takže je to perfektní čtení, pokud máte třeba jen 5 minut při čekání frontě. A knihu můžete číst klidně tisíckrát a pokaždé si z ní odnesete něco nového.
V tomto příspěvku chci zaznamenat ty nejzajímavější pasáže, ke kterým má smysl se vracet. Základem knihy je teze držet se 5 základních elementů: cesta, nebe, země, velení a disciplína. Kdo tyto elementy ovládne, nemusí se bát prohry.
„The Way causes men to be of one mind with their rulers, to live or die with them, and never to waver.„
Tento úryvek mi asi nejvíce utkvěl v paměti. Základem úspěchu je mít jasný cíl, cestu nebo vizi. Když se podřízení s cílem ztotožní, udělají pro jeho zdolání i vedoucí cokoli. Nevíte-li, kam směřujete a proč co máte vlastně dělat, přijde zákonitě neúspěch.
„The art of war is a way of deception. When able, feign inability. When near, appear far. Lure with bait, strike with chaos. If his men are harmonious, split them. Attack where he is uprepared. Appear where you are unexpected.„
In war victory should be swift. If victory is slow, men tire, morale sags. Sieges exhaust strength; protracted campaigns strain the public treasury.
No nation has ever benefited from a protracted war.
Výše uvedená slova se mi automaticky spojila s invazí na Ukrajinu. Je fascinující, jak dva a půl tisíce let stará slova platí i dnes. Nemluvím pouze o těchto slovech, ale o způsobu lidského chování, které se nemění a je motivované těmi stejnými faktory.
Ultimate excellence lies not in winning every battle but in defeating the enemy without ever fighting. The highest form of warfare is to attack strategy itself.
Know the enemy, know yourself, and the victory is never in doubt,not in hundred battles.
The skillful warrior can achieve his own invulnerability; but he can never bring about the enemy’s vulnerability.
Hence the saing: „One can know victory, and yet not achieve it“.
The skillful warrior of old won easy victories.
The victorious army is victorious first and seeks battle later. The defeated army does battle first and seeks victory later.
Výše uvedená moudra odkazují na důležitost přípravy. Pokud si dobře nastudujeme protivníka, sebe, terén nebo strategii, nemůže nás toho v boji příliš překvapit. Díky tomu jsou pro nás jakákoli střetnutí vlastně snadná. Podcenit soupeře se nikdy nevyplatí.
Managing many is the same as managing few; it is question of division.
The skillful warrior does not rely on the enemy’s not coming, but on his own preparedness. He does not rely on the enemy’s not attacking, but on his own impregnability.
Rashly underestimate your enemy and you will surely be taken captive.
Consistent and effective orders inspire obedience; inconsistent and ineffective orders provoke disobedience.
When orders are consistent and effective, general and troops enjoy mutual trust.
Speed is the essence of war. Exploit the enemy’s unpreparedness; attack him unawares; take an unexpected route.
zdroj: Sun Tzu, The Art of War, Penguin Readers, John Minford
