V létě 2024 jsem vyrazil společně s kolegy ze Slovenska a Maďarska na výšlap na nejvyšší horu Polska a 9. nejvyšší vrcholek Slovenska. Na Slovensku ale tato hora také drží jedno prvenství, s 2501 metry nad mořem je to nejvyšší hora, kam se dostanete bez horského průvodce a po svých. Rysy jsou přístupné z polské i slovenské strany. Většina turistů ale přichází z snadnější slovenské strany.
Má cesta začala už v Praze v 10 hodin večer, kdy jsem se vydal na cestu nočním vlakem směr Bratislava. S nočním vlakem Českých drah mám velmi dobré zkušenosti, kdy jsem s ním jel do Krakova vyzvednout si nové gravelové kolo. Po dobře prospané noci jsem v 6 ráno vystoupil na bratislavském hlaváku a v 7 mě nabrali kolegové a vyrazili jsme směr Štrbské pleso.
Cestou mezi Bratislavou a Bánskou Bystricou jsme jeli územím nikoho. Jednoduše proto, že tam fakt kromě dálnice nic nebylo. Na 100 km snad maximálně 1 čerpací stanice a jinak fakt nic. Zajímavostí cesty pro mě byla obec Podbrezová, kterou jsem přirovnal ke slovenské verzi Twin Peaks. Tuto obec s méně než 4 tisíci obyvateli brázdí po celé její délce místní železárny. Opravdu, od začátku po konec. A hází to tak trochu depku už jenom při projíždění touto obcí. Na druhou stranu se díky penězům ze železáren a místního miliardáře zde hraje první fotbalová liga.
Štrbské pleso
Když jsem dorazili na Štrbské pleso, přivítala nás milá slečna z parkingu a vyrazili jsme směr vrchol. Nejdříve jsme se šli směrem Popradské pleso, kde se dá naposledy občerstvit. Pár rychlých cukrů a vamos. Směr popradské pleso vede několik cest, my si vybrali tu po rovince, ale nazpátek jsme vzali, tuším, zelenou, která vede více lesem a nahoru a dolu.
Od popradského plesa jsme se už vydali směr Chata pod Rysmi v nadmořské výšce 2250 m.n.m., kde jsme měli i nocovat. Cesta směrem nahoru vede po dobře vydlážděných cestičkách lemovanými nízkým jehličnatým porostem. Během srpnového dne to sice trochu pálilo, ale vesměs se dala cesta dobře zvládnout.
Po nějaké hodině a půl cesty (možná) jsme se dostali ke 2 jezírkům – Malé a Velké Žabie pleso Mengusovské. Tam jsme na chvíli nabrali síly a sledovali záchrannou akci horské služby, která nabírala asi 3 lidi naráz. O žádné Čechy se tentokrát nejednalo a prý problémem byly žaludeční problémy.
Šerpové
Po cestě jsme vídali šerpy, kteří nosili od Popradského plesa zásoby do Chaty pod Rysmi. Představa, že bych měl třeba dvakrát denně nosit sud s pivem až nahoru, ve mně chvíli vzbuzovala trochu závisti v jednoduchém stylu života, na druhou stranu se takhle denně dřít není nic pro mě.
Což mě přivádí k české stopě spojenou s Rysmi. Tu vede „Čechoslovák“ Viktor Beránek a sám dělá šerpu už více než 47 let. Chata pod Rysmi je poslední chatou, která spoléhá na zásobování výhradně touto formou, ačkoli bylo snadnější si nechat zásoby zavést vrtulníkem. Je sympatické, že se této tradice chata stále drží.
Mezi jezírky a chatou je potřeba zdolat několik málo úseků, kde musíte jít po žebřících a přidržovat se řetězů. Ale nejednalo se o vůbec žádné drama, jak jsme si před výstupem představoval. Směrem na vrchol Rysů totiž musíte zdolávat náročnější trasu – zcela bez řetězů. Takže tak.
Chata pod Rysmi
Protože jsme jeli až ráno z Bratislavy, zamluvili jsme si spaní v Chatě pod Rysmi. Ta nabízí cca 20 míst na spaní – většinou na palandách a v jedné místnosti. Protože jsou Rysy největší horou Polska, najdete tam právě dost Poláků. Celý náš pokoj znal malého klučinu Bartka, kterého tam jeho máma okřikla asi 20x, aby už byl zticha :).
V Chatě dostanete kromě střechy nad hlavou i večeři a snídani. Kromě toho se tam můžete zastavit směrem na vrcholek a dát si tam jedno pivo. Stojí sice 5€, ale tu vysokohorskou přirážku si jistě zaslouží, když vám ten škopek musel donést někdo na svých zádech do 2 250 m nad mořem.
Takovou raritou chaty je i její pomalovaná kadibouda s posezením hodným králů. Ta je vystrčena do srázu a prosklené dveře vám otevírají krásný výhled na údolí a vysoko tyčící se vrcholky dalších vysokých hor. A je dokonce nejvýše položenou kadiboudou na celém Slovensku. Mně se fotka bohužel ztratila při přechodu na nový telefon, ale co už.
Výstup na vrchol Rysy
Protože jsme spali na Chatě pod Rysy, vyrazili jsme na vrchol až následující den. A to časně ráno na východ slunce. Vyrazili jsme někdy po půl páté ráno, což jsme moc neodhadli a na vrcholu nakonec čekali skoro hodinu. To už pak začne člověk zimu cítit. Byl sice srpen, ale oblečený jsem byl jako na říjnový pochod na Šumavě.
Cesta na vrchol byl náročnější než úseky s řetězy v spodní části trasy. Komplikací byla také určitě tma, která ztěžovala orientaci v skalnatém terénu. Ale dočkali jsme se, nikdo se nezranil a my se mohli přidat k dalším desítkám čekajících. Kolem se nám nabízel fenomenální pohled na polskou stranu. Z té hluboké propadliny se mi při pohledu za hranu skály dělalo docela špatně, takže jsem tam stál přibitej na místě moc nikam nechodil.
